Období Slavatů - Poslední Slavata v Telči

Ahoj :)

Nevěřili byste, jak je složitý vymyslet název, co by řekl vše, co článek bude obsahovat a zároveň to bylo krátký, ale jde to opravdu těžko vše spojit do jednoho. V tomto článku zavzpomínáme na dobu Slavatů v Telči a rozkvět města, na posledního Slavatu, kterého určitě všichni znáte, jen nevíte, s kým si ho spojit a článek doplním o fotky "dopisu Poslední Slavata", který jsme objevila v knížce od blízké osoby a nejspíše i o jiné fotky, jestli jsem je nevymazala. 

Slavatové a jejich podíl na Telči

 
Rod Slavatů zdědil Telč po pánech z Hradce (Zachariášovi z Hradce - neboť neměl následníka, ještě tu o něm bude zmíňka) roku 1604. Hned na začátek bych ráda podotkla, že tento rod byl proslulí svou krutostí vůči poddaným, Vilém Slavata byl vyhozen při pražské defenestraci roku 1618 z okna. Pouze Jan Karel Jáchym napravil jejich pověst, k němuž se vrátím o chvilku později.

Slavatové mají úděl na barokním dotvoření města. Za Slavatů do Telče přišli jezuité, které sem pozvala Františka Slavatová. Františka nechala zde založit původně jezuitský kostel Jména Ježíš, který byl dokončený roku 1667. Jen taková zajímavost: pod kostelem se nachází rozsáhla krypta, která dříve sloužila jako hrozbka. Pokud Vás kostel zajímá ohledně architektury, podrobnosti o kostelu se dají vyhledat, mohu poradit brožurku  TELČ město a historie - vydalo město Telč v roce 2008. 

Konvikt sv. Andělů - pohled od rybníka

Hraběnka má též podíl na škole chrámového zpěvu a hudby, která vznikla z jejich fundací. Dříve to byla sladovna, po příchodu Jezuitů sídlo dnešního Konviktu sv. Andělů.

 

Konvikt sv. Andělů - pohled shora z věže sv. Jakuba

Poslední Slavata

Nejmladší z rodu Slavatů, Jan Karel Jáchym, měl počátkem listopadu vstoupit ve svazek manželský s Klárou Terezií Atemsovou z Krasonic. Od října se chystaly na zámku velké přípravy a co by to bylo za hostinu bez zvěře? Jan Karel Jáchym byl vášnivý lovec, tudíž se sám osobně s družinou vydal do dnešních Lipek na lov. Během lovu se však vzdálil od družiny a posléze spadl do vlčí jámy - 13. října 1662.

Detail kaple sv. Karla Boromejského

V jámě, z níž se nemohl vyprostit, učinil slib, že bude-li zachráněn, vstoupí do kláštera takového řádu, k níž bude náležet mnich, jehož potká jako prvního. Jeho volání následující den uslyšeli sedláci z Vanova, Jan Karel Jáchym tak splnil slib a stal se mnichem karmelitánského řádu.

Jeho matka následující rok nechala na témže místě nad vlčí jámou vystavět kapli. Tím však Telč přešla do rukou Podstatských - Lichtenštejnů, neboť Slavatové neměli dědice.

Kaple sv. Karla Boromejského

 

Pohled na dveře kaple sv. Karla Boromejského

 

Detail desky na dveřích kaple sv. Karla Boromejského

Kaple sv. Karla Boromejského

 Ke kapli sv. Karla Boromejského vedla křížová cesta, kterou ukončuje barokní sousoší Kalvárie.

Sousoší Kalvárie

Zajímavost: U cesty poblíž kaple najdeme zbytky střelnice, z níž se zachovala kamenná stéla s otvory k upevňování střeleckých terčů. Upřímně, nikdy jsem si toho nevšimla.  
 
Zdroj: Lipky TELČ - Naučná stezka

Detail na dveřích kaple sv. Karla Boromejského

 Věděli jste, že na tomtéž místě, kde jedna matka svého syna nalezla (Jan Karel Jáchym - Slavata), druhá syna pozbyla (Vladimír Koukal)? Popravdě bych to taky neviděla, kdybych se tam nevydala a neprozkoumala to.

Jinak Lipky popisuje František Kožík ve své knížce Jezerní růže.

 Ale teď k tomu, proč tenhle článek píšu - "dopis Poslední Slavata". Pokusím se to sem přepsat tak, jak to je - zřejmě to opsala uvedená Mařka Hl. v srpnu 8. 9. 1914  ze sbírky Písně a legendy na památku Fenči (nebo Tenči?) - nejsem si jistá tím jménem a rokem, přece jen je to psané ručně... Přiložím fotku toho papíru. 

Antonín Bulant

"Písně a legendy"

Poslední Slavata

Všech zbaven pout, jež pojila ho k světu, prost nádhery, v šat řádu oděn chudě, Slavata vchází v celu pro asketu, v řád Karmelitů na italské půdě, že ho štěstí provázelo v pádu on jmeno Felise přijal ve svém řádu... V let řade dlouhé prošla času změna. Na zámku v Telči meluzina sténa a v temných nocích ve sluch panstva kvílí, že hyne rod i sláva jeho jména. Již bratří stárnou, do hrobu se chýlí, a v mužné skráni* posledního člena na cizí půdě prokvétá vlas bílý.


Kdys panstvo vzácné, rodu jeho bližší s tou přišlo prosbou k němu do zátiší: by zřek' se slibů v povolání svatém a znovu světským přioděl se šatem, by v sňatek vstoupil k zachování kmene a převzal opěť statky opuštěné - vždyt pouze v něm rod naději svou chová v té ratolesti kmene jedine!

Jím v odpověď mnich řekl tato slova: "Když vyhyne můj rod - svět nezhyne!"

Na památku mé milé Fenči*
opsala Mařka Hl.
Däbling v sprnu 8.* 9. 1914

Jak jsme uvedla hvězdičky, tak těmi slovy si nejsem jistá.  Jak jsme slíbila, přikládám fotky toho "dopisu" nebo jak to nazvat. Snad se článek líbí a nikdo ho nezneužije.

Poslední Slavata - 1. část

Poslední Slavata - 2. část

Kaple sv. Karla Boromejského - věžička

Ukazatelé v Lipkách - Směr kaple sv. Boromejského

  S přáním pěkného dne se s Vámi loučí Telčanda :).

Zdroje a odkazy:

Poslední Slavata  -  Článek Jak se poslední Slavata dal na pokání - více rozebráno
TELČ město a historie  - brožurka o Telči, lze získat na informacích v TelčiTELČ Lipky - NAUČNÁ STEZKA - brožurka o Telči, lze získat na informacích v Telči
dopis Poslední Slavata -  zřejmě to bylo opsáno ze sbírky Písně a legendy
Veškeré fotografie - vlastní tvorba

Prosím o nekopírování!!!